Jsem matka. Jsem žena.

Aneta Jezkova
11. 4.
Minut čtení: 4

Aktualizováno: 30. 4.

Fotografický dialog mezi mateřstvím a sebou samou.

V zámečku, jehož elegance pomalu bledne, ale nezmizela, jsem pozvala ženy, aby se na chvíli zastavily. Aby v prostoru, který pamatuje jiné časy, zůstaly plně ve svém vlastním čase – mateřském, ženském, osobním.

Oprýskané stěny, světlo dopadající šikmo skrze historická okna, prasklé parkety.

Na pozadí noblesní minulost i vznikala přítomnost – taková, jaká je: t ichá, unavená, zářící , pravdivá. Prostor zámečku se stal kulisou, ale i zrcadlem – jemným protějškem vnitřního světa žen, které jsou matkami , a přitom zůstávaj í samy sebou.

Jaké to je být mámou a neztrat i t samu sebe?

Jsme jedna a táž osoba – nebo dvě odlišné?

Každá z nás zná chvíle, kdy jsme celé pro své děti . A každá z nás zná i ty okamžiky, kdy si připomeneme, že jsme stále také samy sebou. Tento fotografický projekt vznikl jako tiché pozvání k zastavení .

Pozvala jsem pět žen – maminek – aby si dovolily být chvíli přítomné ve své dvojroli . Matka. Žena. Dvě tváře téhož já. Focení probíhalo ve dvou rovinách: Jedna zachycuje vztah mezi mámou a dětmi – přirozenost jejich společného bytí . Druhá se dívá dovnitř. Do ticha. Do světa, kde je žena jen se sebou. Zároveň jsem se každé z žen zeptala na dvě otázky:

Kdo jsi, když jsi se svými dětmi?

Kdo jsi, když jsi sama se sebou?

Jejich odpovědi nejsou definicemi , ale doteky.

Střípky toho, co znamená být celá. Někdy jemná, jindy unavená, jindy silná a zářící . A přesto pořád tatáž.

Toto focení mi přineslo víc, než jsem čekala. V tom světle, které se odráželo od starých oken, jsem mohla sledovat , jak děti v přítomnosti svých matek rozkvétají .Jak se jejich těla uvolňují , jak se smějí , jak jsou samy sebou – bez masek, bez potřeby se přizpůsobovat . Byly šťastné. Jen proto, že máma byla blízko. A v těch chvílích vznikly i fotografie, které nejsou jen portréty, ale tichými básněmi o bezpečí , o plynutí , o tom, co se děje tam, kde je máma. Tam, kde je i žena – v celistvost i , v klidu, v návratu k sobě.

Tento cyklus je poděkováním všem ženám, které hledaj í rovnováhu mezi rolí matky a vlastním tichým já. Je o tom, že mateřství nemusí být ztrátou sebe sama. Ale návratem k sobě jinak. Hlouběji . Pravdivěji.

Aneta Ježková, autorka projektu

Two Selves

KATKA

Když jsem s dětmi:Jsem veselá, často jejich animátorka, někdy rozhodčí. Mísí se ve mně štěstí, vděčnost, ale i frustrace z toho, že nemám vše pod kontrolou. Je to kaleidoskop emocí, který se mění každou vteřinu.

Když jsem sama:Hledám klid a cestu zpátky k sobě. Utíkám ke knihám, přemýšlím, co opravdu chci já sama – nejen jako máma, ale jako žena. Z těchto chvil čerpám sílu, abych se k dětem mohla vrátit jako ta máma, se kterou je legrace.

KATKA(maminka Jakuba, 7 let, a Elišky, 5 let)

ELIŠKA

Když jsem sama se sebou:Vrací mě ke mně. Vnímám své vlastní potřeby, touhy a sny. Učím se novým věcem, rozvíjím se v tom, co mi dělá radost. Jsem jen já – v daném okamžiku – a připomínám si, že i ticho a klid mají svou hodnotu. Snažím se žít naplno a radovat se z maličkostí, stejně jako když jsem s nimi.

Když jsem s dětmi:Jsem jejich máma. Jsem jejich bezpečí. Snažím se vnímat jejich potřeby, přání i sny, rozvíjet je v tom, co je naplňuje, a předávat jim to nejlepší, co sama znám. Učím je radovat se z maličkostí – a díky nim to znovu učím i sebe.

ELIŠKA (maminka Elly, 5 let, a Olíka, 2 roky)

ANDREA

Když jsem s dětmi:Jsem jednorožec s chapadly chobotnice. Snažím se stihnout všechno – postarat se o potřeby všech a nezapomínat u toho ani na ty svoje. Hraju si s nimi tak, aby se rozvíjelo všechno, co má. A když už nemůžu, pustím Netflix a prostě jen sedím a koukám. Hledám balanc – pořád a mezi vším, už několik let.

Když jsem sama:Jsem to já ve všech podobách. Nejvíc organizovaná v práci nebo v jakémkoli projektu, který mě pohltí. Nejvíc líná, když celý den jen ležím a jím junk food. A nejvíc požitkář – sbíráč momentů s partnerem a přáteli, u dobrého jídla, na hezkých místech, při aktivitách, které mě zrovna nabíjí.

ANDREA (maminka They, 4 roky, a Maxe, 4 měsíce)

SYLVIE

Když jsem s dětmi:Jsem jejich láska – jak mi často říkají. Jsem mírumilovný, bezpečný i pevný přístav, průvodkyně i máma, když je potřeba přivolat je zpět do bezpečí. Učím je, že plakat není slabost, že pomoc je v pořádku – jak dávat, tak přijímat.

Když jsem sama:Zpočátku cítím volnost, ale brzy se promění v prázdnotu. Chybí mi. Jsem s nimi téměř pořád a bez nich jako bych ztratila část sebe. Ale když už jsem sama, utíkám k pečení, plánování, třídění – k věcem, kde má každý detail své místo.

SYLVIE (maminka dvojčat Jasmínky a Bárnika, 3 roky)

LUCIE

Když jsem s Maruškou:Jsem především máma. Od chvíle, kdy se narodila, se mé bytí točí kolem ní – jsem tu, kdykoli mě potřebuje, a i když mě zrovna nepotřebuje, chci být nablízku. Čas s ní letí neskutečně rychle. Roste a mění se mi před očima. A já u toho chci být.

Když jsem sama:Jsem pořád to staré já – jako když mi bylo dvacet. Jen s hlubším pohledem a novou silou, která přišla s mateřstvím.

LUCIE (maminka Marušky, 3 roky)