Série Městské ticho zachycuje vizuální klid skrytý v geometrii města. Aneta Ježková pozoruje rytmus fasád, balkonů a prázdných prostranství — prostorů vytvořených pro lidský pohyb, které však zůstaly nehybné. V přesně komponovaných obrazech odhaluje křehkou rovnováhu mezi strukturou a prázdnotou, mezi lidským řádem a tichem, které po něm zůstává. Fotografie se pohybují na pomezí dokumentu a vizuální poezie, kde se městská architektura stává metaforou samoty a harmonie.