Série fotografií zachycuje stopy lidské přítomnosti v prostorech, kde už lidé nejsou. Fasády obyčejných domů, oprýskané zdi, záclony, prádlo či opuštěné kiosky se stávají obrazem intimního světa, který se odehrává za hranicí viditelnosti. Aneta Ježková zkoumá, jak se každodenní život zapisuje do architektury — jak drobná gesta a nepatrné detaily přetrvávají i po odchodu svých původců. V tichých strukturách města objevuje poezii neviditelného a vytrvalost života, který odmítá zmizet.