​Okno je hranicí i průchodem. Dělí dva světy, ale zároveň je spojuje – prostor vnější a vnitřní, světlo a stín, pohled a ticho.
Za tenkou vrstvou skla se odehrávají příběhy rostlin, které se tiše natahují ke světlu. Jsou připoutané k místu, a přesto v pohybu – nepatrně se naklánějí, rostou, sledují rytmus dne.

​

Lidé odjakživa staví květiny k oknům. Možná proto, že v nich rozpoznávají něco ze sebe: touhu být chráněni, a přesto blízko světa. V té prosté, každodenní krajině mezi domovem a horizontem vzniká zvláštní napětí – ticho, které dýchá.

​

Série Život za sklem sleduje tuto křehkou hranici světla a života. Rostliny, prach, zamlžené sklo, odlesky – vše se proměňuje v obraz, který je stejně tak dokumentem jako meditací. Každá fotografie je zastavený dech, okamžik mezi vnitřním a vnějším světem, mezi touhou a klidem.