Skrze vás. Nacházím se znova.
- Aneta Jezkova
- 18. 5.
- Minut čtení: 1
Aktualizováno: 19. 5.
(vizuální esej o dvojčatech, blízkosti, rozdílnosti a návratu k sobě samé)
Dívám se na ně.
Jedna hledí dolů. Druhá běží za světlem.
Jedna je tichá, druhá hlasitá.
Zatímco stojí vedle sebe, jejich světy jsou od sebe na míle vzdálené – a přesto se dotýkají.
Z jednoho těla. Z jednoho času.
Ale každá jinak.
Nejsou zrcadlem. Jsou rozhovorem.
Jsou hudbou v duetu – jednou jemnou, druhou v rytmu.
A já jsem někde mezi nimi.
Pozoruji. Mlčím. Někdy se směju. Někdy stisknu spoušť.
Rebeka se dívá do země.
Sára se dívá do slunce.
Jedna si staví svět uvnitř, druhá ho běží prozkoumat.
Jedna je jako já.
A druhá… možná taková, jakou jsem si vždycky přála být.
Skrze ně se učím milovat to, co jsem v sobě kdysi zamlčela.
Jejich rozdílnost mě uzdravuje.
Učí mě, že blízkost neznamená stejnost.
A že láska nevyžaduje jednotu.
Fotografie vznikají v každodenních prostorech – na hřišti, doma, v okně.
Ale v hledáčku se stávají něčím víc.
Světlem. Stínem. Vrstvou nevyřčeného.
Dvě bytosti, dva světy, a mezi nimi – ticho, které dýchá.
Dívám se každý den.
A v těch opakujících se gestech, ve světle, které se vrací,
se něco tichého posouvá i ve mně.
Jako bych jejich přítomností zahlédla i stopy své vlastní dívčí minulosti.
Ne skrz vzpomínky, ale skrz tělo, obraz, dotek.
Mateřství není jen cesta k nim – je to i návrat k sobě. Pomalu. Jistě. Opatrně.
A já v tom tichu konečně slyším i sebe.
Skrze vás – a beze slova,
nacházím se znova.
Vaše maminka.
Komentáře